Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínínáme - Babe Atila Trojan z Lomné

dsc04603.jpg

         25.8.2008 - 6.1.2016

 

Otec: Bady Vislavské údolie

Matka: Cornelie Dolmar z Alkazaru (29.5.2003 - 25.10.2011)

Počet sourozeneců: 8 (6 pejsků, 3 fenky)

Váha/ výška: cca 45kg, 66cm

 

O Atilce......

Už od mala jsem mezi psy vyrůstala....ještě jako miminko jsem vyrůstala se psem německého ovčaka, když jsme se přestěhovali do bytu, velký pes nepřicházel v úvahu a tak jsme si pořídili malé plemena....ale nebylo to ono :) mám blíž k velkým plemenům, které k sobě může člověk líp a víc přitisknout :) když jsme se stěhovali zase po letech na baráček, uvažovala jsem, co za plemeno bych chtěla...přemýšlela jsem o bernardýnovi, ale ten kvůli velikosti a taky uslintanosti neprošel... :) o měsíc později se v Brně konala Mezinárodní výstava psů, kam jsme se jeli podívat s tím, že se poohlídneme po vhodném plemeni... :) a tam jsme narazili na bernské salašnické psy...plná dojmů a nadšení jsem po příchodu domů začala hledat na internetu různé informace o plemeni, objednala jsem si i knížku. Po čase jsem začala hledat i inzeráty... nemusela jsem hledat dlouho a narazila jsem u nás v okolí na dva inzeráty...zaujala mě týdenní štěňátka v chovatelské stanici Trojan z Lomné, kde byly ve vrhu 3 holčičky a 6 kluků. My, protože jsme měli doma fenky, rozhodli jsme se i u berňáčka pro holku....všechny holčičky byly volné a tak jsme měli možnost prvního výběru. Jedna z holčiček byla tmavší, dvě světlejší. A my jsme se nakonec rozhodli pro fenku, podle chovatelů klidnější :) kolem 5. týdne, ještě před odběrem jsme se jeli na malou Atilku podívat....pochovala jsem si malinký uzlíček... :) a těšila jsem se ještě víc, až si ji budu moct vzít domů...a o měsíc později se tak stalo...

Musím říct, že Atilka byla úžasná....díky ní jsem poznala spoustu nových přátel od berňáků, zkusily jsme spolu pár výstav....zůčastnili jsme se výšlapu v Rožnově, který se pořádá vždy 2x ročně speciálně pro bernské salašnické psy... :) Atilka mi toho za těch 7,5 let, které tady byla dala hrozně moc....moc mi pomohla...a já jsem pyšná a ráda zároveň, že Atilka byla můj první velký pes....sama jsem si ji vychovala, věnovala se jí a ona mi vše oplácela svou láskou a pomocí v těch nejtžších chvílích...její odchod pro mě byl moc těžký, už jsem se nemohla zabořit do těch chlupů, už jsem jí nemohla znovu obejmout....celý život byla zdravá, na veterinu jsme se dostavily vždy jen kvůli kontrole a očkování...potom prodělala zápal plic, zjistilo se, že jí špatně bije srdce, tak léky, antibiotika...i přes to, že se moc snažila, přestala jíst, nemohlo se zjistit, co dalšího ji trápí a nakonec jsme ji museli nechat uspat...bylo to těžké rozhodnutí, ale vím, že správné....

DĚKUJU ti za ty krásné roky, dala jsi mi toho hodně....dala jsi mi krásné vzpomínky, které mám pořád v hlavě a často na ně i vzpomínáme....dala jsi mi lásku, kterou někdy neumí dát ani lidé...moc mi chybíš...ale zase se uvidíme...

 

Více Atilčiných fotek ZDE

 

  dsc04605.jpg     5.tydnu.jpg

 

     fdfd.jpg           dsc08977.jpg

 

dsc09414.jpg